neděle 22. listopadu 2026 · Pardubice Přihlásit Registrace

Historie Pardubic › Pardubické osobnosti

Major Miloš Svoboda: dvakrát vítěz Velké pardubické a její kronikář

Narodil se v Přelouči, Velkou pardubickou jel jedenáctkrát a dvakrát ji vyhrál. Jako první jezdec se stal mistrem sportu, na olympiádu ho nepustila politika a Pardubice ho jmenovaly čestným občanem. Ze seriálu Slavní obyvatelé Pardubic.

· Jarda

Desky s vítězi Velké pardubické na pardubickém závodišti, mezi nimi M. Svoboda s Titanem (1946) a Vítězem II (1952). Foto: Palickap, CC BY-SA 4.0, Wikimedia Commons
Desky s vítězi Velké pardubické na pardubickém závodišti, mezi nimi M. Svoboda s Titanem (1946) a Vítězem II (1952). Foto: Palickap, CC BY-SA 4.0, Wikimedia Commons

Když v červnu na pardubickém závodišti zazní hlášení „Memoriál majora Miloše Svobody“, většina diváků ví, že jde o kvalifikaci na Velkou pardubickou. Méně lidí už ví, kdo byl muž, po kterém se dostih jmenuje. A přitom je to jeden z největších jezdců, jaké kdy Pardubicko mělo. Dvakrát vyhrál Velkou pardubickou, jako vůbec první jezdec dostal titul mistr sportu a Pardubice ho přijaly za svého tak, že ho jmenovaly čestným občanem.

Z Přelouče na pardubickou dráhu

Miloš Svoboda se narodil 5. prosince 1913 v Přelouči, tedy kousek od Pardubic. Koně ho provázeli celý život a velkou část z něj prožil v uniformě. Působil v jezdeckém učilišti v Pardubicích i v armádě, a odtud se vzalo i oslovení, se kterým ho znají všichni pamětníci: major Svoboda.

Na pardubické dráze se poprvé objevil v roce 1937, a to v den, který se zapsal do dějin. Tehdy Velkou pardubickou vyhrála Lata Brandisová, první žena v historii dostihu. Mladý Svoboda ten den taky slavil, i když v menším měřítku. Vyhrál Cenu Východočeského jezdeckého klubu přes proutěné překážky na klisně Rota.

Jedenáct startů ve Velké

Po válce se vrátil do armády, do jezdecké výcvikové korouhve. V roce 1947 startoval v mezinárodní soutěži military v Baden-Badenu a v letech 1950 až 1952 se stal třikrát po sobě mistrem republiky ve všestrannosti. Kdo trochu zná koně, ví, že military, dnes se říká všestrannost, je těžká disciplína, kde se jede drezura, terén i skoky. Svoboda v ní jezdil i hnědáka Vítěze II, se kterým později došel až na vrchol.

Velkou pardubickou jel celkem jedenáctkrát, v jedenácti letech po sobě, od roku 1946 do roku 1956. Když si jeho starty projdete jeden po druhém, je to jako malá kronika dostihu:

  • 1946 – vítězství s tmavým hnědákem Titanem
  • 1947 – s Titanem páté místo
  • 1948 – s Titanem pád na Taxisu
  • 1949 – s Vítězem II druhé místo
  • 1950 – s Vítězem II pád
  • 1951 – s Vilíkem, který odmítl skočit Velký anglický skok
  • 1952 – s Vítězem II bezchybná jízda a druhé vítězství
  • 1953 – s Vítězem II páté místo
  • 1954 – s Vítězem II druhé místo
  • 1955 – pád s klisnou Gera, dostih nedokončil
  • 1956 – s Humorem sedmé místo, jeho poslední Velká

Dvě vítězství, dvakrát druhý, dvakrát pátý. A mezi tím pády a odmítnutí, které k Velké pardubické patří stejně jako Taxis. Mně se na tom seznamu nejvíc líbí rok 1952. Rok předtím Vítěze II vystřídal Vilík a na Velkém anglickém skoku to skončilo. Pak se Svoboda vrátil do sedla svého starého parťáka, prošli kurz bez jediné chyby a vyhráli.

Mistr sportu, kterého nepustili na olympiádu

V roce 1954 byl Miloš Svoboda jako vůbec první jezdec jmenován mistrem sportu. Byl několikanásobným mistrem republiky v military i ve skokových soutěžích a Československo reprezentoval i na mezinárodních soutěžích. Dvakrát měl šanci jet na olympiádu, ale ani jednou ho tam nepustily politické poměry. Je to jedna z těch smutných kapitol, kterých má poválečný sport víc, než bychom chtěli.

U koní zůstal i po konci závodní kariéry. Stal se trenérem pardubického Slavoje a trenérem národního týmu v military, dělal rozhodčího a pustil se do historie jezdectví a dostihů. A úplně ho to nepustilo ani v sedle. V roce 1977, ve svých čtyřiašedesáti letech, vyhrál skokové závody veteránů v Poděbradech.

Kronikář Velké pardubické

Pro nás, kdo máme rádi pardubickou historii, je možná nejcennější tahle jeho poslední role. Své zkušenosti, vzpomínky a historická fakta sepsal v několika publikacích, mezi nimi ve dvou knihách o historii Velké pardubické steeplechase. Všechny své materiály pak věnoval Východočeskému muzeu v Pardubicích, takže se neztratily a slouží dál. Za zkušenosti a přínos jezdeckému sportu ho Jockey Club jmenoval svým čestným členem.

Jak si ho Pardubice pamatují

V roce 1994 mu pardubická radnice udělila čestný titul Osobnost města a stal se čestným občanem Pardubic. Zemřel v roce 1996. Od roku 1997 nese jeho jméno červnová kvalifikace na Velkou pardubickou, Memoriál majora Miloše Svobody. Jeho jméno má i tribuna A na pardubickém závodišti a je na ní pamětní deska. V roce 2000 byl uveden do Síně slávy pardubického sportu mezi deset nejlepších sportovců Pardubicka 20. století. O odkaz svého strýce se dnes stará jeho synovec Jan Svoboda, dlouholetý pardubický patriot.

Až budete příště na závodišti, zkuste se u tribuny A na chvíli zastavit a najít tu desku. Patří muži z Přelouče, který jedenáctkrát vyjel do Velké pardubické, dvakrát ji vyhrál a pak strávil roky tím, aby její příběh nikdo nezapomněl.

Zdroje:
- Město Pardubice: Svoboda Miloš, mjr.
- Dostihové závodiště Pardubice: Připomínáme 106. výročí narození majora Miloše Svobody

!hrdý Miloš Svoboda na www.zavodistepardubice.cz .

Zdroj: pardubice.eu

Našli jste v článku chybu nebo s ním máte jiný problém? Nahlásit problém

Další z rubriky Pardubické osobnosti