neděle 22. listopadu 2026 · Pardubice Přihlásit Registrace

Historie Pardubic Zelená brána

Zelená brána: pět set let nad Pardubicemi

Kdo vyrostl v Pardubicích, má ji v hlavě dřív než vlastní adresu. Zelená brána ale nebyla vždycky zelená, nejmenovala se tak a v devatenáctém století ji málem zbourali.

· Jarda

Každý Pardubák to zná. Když se řekne „sraz u brány“, nikdo se neptá u které. Prostě přijdete na Pernštýnské náměstí, zvednete hlavu a je to jasné. Šedesát metrů vysoká věž s měděnou střechou je pro město tím, čím je pro Prahu orloj. Jenže málokdo ví, kolik toho ta stará dáma pamatuje.

Začalo to hradbami

Psal se rok 1507 a Pardubice patřily Vilémovi z Pernštejna. Ten z nich dělal moderní renesanční město a k modernímu městu tehdy patřily pořádné hradby. Nechal tedy Pardubice obehnat zdí, valem a příkopem. Tam, kde z města vedla cesta na Prahu, vyrostla brána s věží. A protože se jmenovala podle směru, kam se z ní jezdilo, říkalo se jí Pražská.

O zelené barvě nemohla být ani řeč. Věž měla obyčejnou střechu a sloužila hlavně k tomu, aby z ní hlídka viděla, kdo se k městu blíží.

Oheň, který jí dal jméno

Zlom přišel s požárem v roce 1538, který věž poničil. Věž ale v troskách nezůstala a přišla velká přestavba. Věž zvýšili zhruba o třináct metrů a místo prosté střechy dostala vysokou gotickou střechu pokrytou mědí. Svou dnešní podobu má od roku 1542.

A teď to hlavní. Měď na dešti a slunci postupně oxiduje a zelená. Ke konci šestnáctého století už byla střecha pořádně zelená a lidé si zvykli říkat Zelená brána. Jméno se uchytilo tak dobře, že na Pražskou bránu si dnes vzpomene leda historik. Mimochodem, přesně vzato je to vlastně věž s bránou, ale to Pardubákům nikdy nevadilo.

Spící ponocní a málem zbouraná věž

Z věže se po staletí drželo hlídání. Městská rada ale 8. května 1783 rozhodla, že noční hlídači už nebudou hlídat z věže a místo toho budou chodit po ulicích. Důvod? Prý tam nahoře spali. Člověk se jim trochu nediví. Nahoře je klid, výhled a nikdo vás nevidí.

Mnohem vážnější chvíle přišla v devatenáctém století. Hradby padaly po celé Evropě, města se rozrůstala a staré brány překážely dopravě. Pardubická radnice chtěla Zelenou bránu zbourat taky. Zachránila ji až Ústřední památková komise ve Vídni, která 17. listopadu 1875 zbourání zamítla. Kdyby tehdy rozhodla jinak, neměli bychom dnes symbol města, jen další křižovatku.

Polovina koně nad průjezdem

Když projdete branou a otočíte se na západní stranu, uvidíte nad průjezdem reliéf. Městští radní ho tam nechali umístit v roce 1903 podle návrhu Mikoláše Alše. Zachycuje pověst o tom, jak Pardubice přišly ke svému znaku, k bílému půlkoni v červeném poli.

Podle pověsti táhl roku 1158 český král Vladislav s císařem Fridrichem Barbarossou na Milán. Rytíř Ješek z Pardubic se při nočním výpadu dostal s ostatními až za městskou bránu. Když se museli stáhnout, kryl ústup jako poslední. Obránci spustili padací mříž a ta jeho koně přesekla vejpůl.

Ješek prý nezaváhal, Milánčanům posměšně „daroval“ polovinu koně a s druhou polovinou se vrátil do tábora. Král ho za statečnost odměnil tím, že mu půlkoně dal do erbu. Páni z Pardubic ho pak nosili ve znaku a od nich ho převzalo i město. Stejný znak najdete vyskládaný z barevných kostek i v dlažbě před věží.

Omítka, nebo kámen?

Zelená brána byla po staletí omítnutá. Omítka zdivo chránila asi čtyři sta let, ale na začátku dvacátého století už z velké části opadávala. V roce 1912 ji podle tehdejší módy osekali a věž zůstala v režném kameni, tak jak ji známe ze starých fotek i dnes. O tom, jestli by se omítka měla vrátit, se v Pardubicích v posledních letech vedly vášnivé debaty. Odborníci tvrdí, že by zdivo lépe chránila, mnoho lidí si ale bránu bez kamene neumí představit.

Nahoru se vyplatí vystoupat

Na věži je ochoz, na který se dá vyjít. Shora uvidíte celé historické centrum, zámek i nové Pardubice, které za pět set let vyrostly kolem. A když se pak budete dívat dolů na náměstí, zkuste si představit ponocného, který tu před dvěma sty lety místo hlídání podřimoval. Některé věci se nemění. Výhled to stojí za to pořád.

Zdroj: www.turistika.cz

Našli jste v článku chybu nebo s ním máte jiný problém? Nahlásit problém

Další z rubriky Historie Pardubic